.:Dívka na koni 6:.

27. listopadu 2007 v 21:27 | Diasek |  .:Dívka na koni:.
Tak jsem se rozhodla, poněvač nemám co dělat, napsat další část povídky. Do komentů pls napište váš názor na ni....co se vám líbí a co ne abych to mohla ještě vylepšit...

Tereza se probudila časně ráno. Byla zvyklá spát jen pár hodin, protože musela každou noc držet hlídku třeba uprostřed lesa. Protáhla se a podívala na budík na Hermionině nočním stolku. Byly čtyři ráno. Nechtěla jen tak sedět na posteli, a proto si řekla že se může podívat na některá z kouzel a pár si jich vyzkoušet. Pročítala si seznamy když najednou uslyšela nějaký šustot a cinkot, ale ten zvuk hned utichl. Nastražila ještě více uši, zvuk ale znovu nezaslechla. Byla si však jistá že slyšela dobře. Odložila seznam na noční stolek a vytáhla si opasek, na kterém byl upevněn meč a dýka. Uvázala si jej kolem pasu a potichu se vydala z ložnice. Ve společenské místnosti byly vidět stíny postav, nikoho však nezahlédla. Šlapo schodech dolů a z části pozlacené pochvy vytáhla meč. Pár posledních schodů seskočila a strnula. V místnosti bylo asi půl tuctu podivných malých mužíčků. Oni si jí už taky všimli a tvářili se vystrašeně.
"Kdo jste?"zeptala se jich, ale meč si v ruce nechala.
"Domácí skřítci, slečno"zapištěl jeden mužík.
"Ehm..."podívala se na svůj meč a vrátila ho zpět za opasek,"Aha, tak to jsem....ehm....nevěděla."
"Většina studentů nás nezahlédne, pracujeme potichu a v noci, uklidíme a pak se vrátíme do kuchyně, abychom udělali snídani."vysvětloval skřítek s obzvláště dlouhýma ušima.
"Já jsem tu totiž nová a zaslechla jsem vás a raději jsem se šla podívat co se děje"
"Máte asi dobře vycvičené uši(za tenhle pojem se omlouvám :))...no mohla byste se zase odebrat nahoru? My totiž neradi pracujeme ve společnosti kouzelníků, když máme být skoro neviditelní." požádal ji jeden ze skřítků.
"Jasně, ale neviditelný přece nemůže být nikdo ne?"
"Existuje jen lektvar neviditelnosti a neviditelný plášť...ten je ale vzácný. Tak už běž, běž!"
Vrátila se teda do ložnice a potichu se oblékla. Z opasku ale odělala alespoň meč, dýku vždy nosila jako nezbytnou pomůcku. Poté se vydala do Velké síně na snídani. Cestu si pamatovala dobře....v síni ještě nidko nebyl a jídlo ještě na stolech nebylo. Řekla si že se asi skřítci zdrželi při rozhovoru s ní. Přešla k nebelvírskému stolu a lehla si na lavici a čekala až se na stole objeví jídlo.
Dříve než se objevilo jídlo zaslechla kroky a hlasy na chodbě před Velkou síní. Zanedlouho se ve dveřích objevil profesor Brumbál a profesorka McGonnagalová.
"Dobré ráno."pozdravila je hlasitě.
"AAAAaaaa.....Tereza...ty jsi si přivstala? Musí přiznat že jsem se tě trochu lekl. Většina studentů chodí na snídani velmi pozdě."
"Já jsem vzhůru už od čtyř hodin. Měla jsem menší debatu s ddomácími skřítky ve společenské místnosti...rozuměli jsme si celekm dobře až na to že jsem jim skoro usekala hlavy. Ale nemusíte se bát..."řekla když si všimla vystrašeného výrazu obou profesorů."Všichni jsou v pořádku....prostě jsem se šla podívat co je to za šustot."
"Vy jste slyšela skřítky? To je velice zajímavé...nikdy ještě nikoho neprobudili..."ptala se zaujatě prof. McGonnagalová.
Na stole se zčista jasna objevilo jídlo.
"Konec řečí....jdeme si dát do nosu. Tak dobrou chuť."popřál prof. Brumbál.
Během půl hodiny se síň zaplnila štěbetajícíma studentama. Mezi nimi byli i Ron, Harry, Hermiona a Ginny. Tereza byla už dávno po snídani.
"Hele co kdybychom šli odpoledne zkusit létání? Máme tam dvě volné hodiny."zeptal se jí Harry.
"Jo to by bylo fajn...takže odpoledne. Už se těším až bu..."ztichla když uslyšela šustot křídel. Vzhlédla a objevili se desítky sov s balíčky a dopisy z domova.
To je soví pošta,"vysvětloval rychle Ron"většinou nosí různé dobroty z domova. My máme rodinnou sovu jmenuje se Errol. Je už strašně stará."ve chvíli kdy to dořekl spadla do jeho misky s jídlem sova. Držela v zobáku rudou obálku.
"Sakra Harry, úplně jsem zapomněl na to auto."povídá Ron.
"Jaké auto?"zeptá se Tereza. Odpověď se však dozví z dopisu, který se rozkřičí na celou místnost. Za chvíli však její pozornost zaujme sova, která sedí před ní a v zobáku má dopis na kterém je napsáno její jméno. Dopis si převezme a otevře. Ztuhne když vidí od koho dopis je....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Liquid Skin Liquid Skin | E-mail | Web | 28. listopadu 2007 v 14:56 | Reagovat

jéééééé konečně xD strašně sem se těšila na další díl!! =) Je to super =))))) a už se těším na další ;)

2 Karin Karin | E-mail | Web | 28. listopadu 2007 v 19:16 | Reagovat

No, ale já to nevidím ='o( ='o( ='o( Fňuky fňuk..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama